Hněv patří mezi nejsilnější emoce, které dokážeme prožívat. Dokáže během několika sekund změnit způsob, jakým přemýšlíme, mluvíme i jednáme. Někdy nás přiměje říct věci, kterých později litujeme. Jindy ho potlačíme, usmějeme se a předstíráme, že se nic nestalo.
Ani jedna z těchto možností ale nemusí řešit skutečný problém.
Robert Gene Smith při práci s FasterEFT nabízí jiný pohled. Hněv nemusíme považovat za nepřítele, kterého je třeba porazit. Můžeme ho vnímat jako signál. Něco uvnitř nás právě reaguje a stojí za to zjistit proč.
Protože pod hněvem se velmi často skrývá mnohem víc než samotný vztek.
Hněv je jako oheň
Oheň sám o sobě není dobrý ani špatný. Může zničit dům, ale také nás zahřát. Může se nekontrolovaně šířit krajinou, nebo nám pomoci připravit jídlo.
Rozhodující je, co s ním uděláme.
Podobné je to s hněvem. Pokud ho neustále živíme vzpomínkami na křivdu, představami o tom, co nám někdo udělal, nebo vnitřními rozhovory, ve kterých konflikt znovu a znovu přehráváme, jeho intenzita může růst.
Každá další myšlenka přidává do ohně další palivo.
To ale neznamená, že bychom měli hněv potlačit. Znamená to naučit se rozpoznat, čím ho živíme.
Co se skrývá pod hněvem?
Když jsme rozzlobení, pozornost většinou směřuje ven. Vidíme člověka, který něco udělal. Situaci, která nebyla spravedlivá. Slova, která neměla zaznít.
Pokud se ale podíváme hlouběji, můžeme objevit další emoce.
Možná jsme se cítili odmítnutí. Ponížení. Zrazení. Bezmocní. Možná někdo překročil naše hranice nebo nám současná situace připomněla něco bolestivého z minulosti.
Hněv potom může fungovat jako ochranná vrstva, která překrývá mnohem zranitelnější pocit.
Otázka tedy nemusí znít pouze: „Proč mě ten člověk tak štve?“
Můžeme se také zeptat: „Co přesně se ve mně stalo ve chvíli, kdy to udělal?“
Převzít odpovědnost neznamená omluvit druhé
Práce s vlastním hněvem bývá někdy nesprávně chápána jako omlouvání lidí, kteří nám ublížili.
Pokud se k nám někdo zachoval špatně, nemusíme tvrdit, že to bylo v pořádku. Nemusíme s ním obnovit vztah ani dovolit, aby stejné chování pokračovalo.
Převzít odpovědnost za vlastní emoce znamená něco jiného.
Znamená to rozhodnout se, že člověk nebo událost z minulosti už nemusí neustále rozhodovat o tom, co budeme cítit dnes.
Nemůžeme změnit to, co někdo udělal. Můžeme ale začít pracovat s tím, co tato zkušenost stále vytváří uvnitř nás.
Když si konflikt nosíme s sebou
Někdy hádka trvá deset minut, ale v naší hlavě pokračuje několik dní.
Přehráváme si, co druhý člověk řekl. Vymýšlíme lepší odpovědi. Představujeme si další konfrontaci. Vyprávíme příběh známým a pokaždé znovu aktivujeme stejné emoce.
Člověk, na kterého jsme naštvaní, přitom možná právě klidně spí.
My však stále pokračujeme v konfliktu uvnitř vlastní mysli.
Právě tady může být práce s FasterEFT užitečná. Ne proto, aby změnila druhého člověka, ale aby pomohla změnit naši reakci na vzpomínku, obraz nebo vnitřní dialog, kterým svůj hněv stále udržujeme.
Poklepávání jako způsob přerušení reakce
Při práci s hněvem můžeme nejprve připustit, že tam skutečně je. Nemusíme předstírat klid ani se přesvědčovat, že bychom se zlobit neměli.
Můžeme si vybavit situaci a všimnout si, co se objeví. Jaký obraz vidíme? Jaká slova slyšíme ve své hlavě? Kde cítíme hněv v těle?
Potom můžeme použít poklepávání a další principy FasterEFT k postupnému uvolnění emocionální reakce.
Cílem není vymazat vzpomínku ani dojít k závěru, že se vlastně nic nestalo. Cílem je být schopni na událost myslet bez toho, aby automaticky spustila stejnou intenzitu emocí jako dříve.
Odpuštění nemusí znamenat souhlas
Součástí práce s hněvem může být také odpuštění. Toto slovo však někdy vyvolává odpor, protože si ho spojujeme s omluvením toho, co druhý člověk udělal.
Odpuštění lze ale chápat také jako rozhodnutí přestat nést minulý konflikt uvnitř sebe.
Neříkáme tím: „To, co jsi udělal, bylo správné.“
Říkáme spíše: „Nechci, aby to, co se stalo tehdy, dál ovládalo můj dnešní život.“
Někdy je také potřeba odpustit sami sobě. Za vlastní reakce, chyby nebo rozhodnutí, která bychom dnes udělali jinak.
Hněv může ukazovat, že je čas něco změnit
Ne každý hněv je pouze pozůstatkem minulosti. Někdy nás upozorňuje na skutečný problém v současnosti.
Možná dlouhodobě dovolujeme někomu překračovat naše hranice. Zůstáváme v prostředí, které nám nevyhovuje. Mlčíme, když bychom měli něco říct. Nebo žijeme způsobem, který je v rozporu s tím, co je pro nás důležité.
V takovém případě není cílem poklepáváním dosáhnout stavu, kdy nám začne být všechno jedno.
Naopak. Když se sníží emocionální intenzita, můžeme často mnohem jasněji vidět, co je potřeba udělat.
Klid neznamená pasivitu. Může nám dát prostor jednat rozumněji a rozhodněji.
Jakým palivem živíte svůj vnitřní oheň?
Robert Gene Smith používá provokativní myšlenku „Choose your death wisely“ – volně řečeno, dávej pozor, čemu věnuješ svůj život.
Každý den totiž něco posilujeme. Můžeme znovu a znovu živit staré konflikty, křivdy a příběhy o tom, co nám kdo udělal. Nebo můžeme svou energii postupně přesunout k tomu, co chceme vytvořit dnes.
Nejde o ignorování minulosti. Jde o rozhodnutí, kolik prostoru jí ještě chceme dát v přítomnosti.
Hněv může být ničivým ohněm, pokud ho bez přestání krmíme. Může se ale stát také signálem, který nám ukáže bolest, překročenou hranici nebo část života, kterou je čas změnit.
Nemusíme svůj vnitřní oheň uhasit. Můžeme se naučit rozhodovat, čím ho budeme živit a kam jeho energii nasměrujeme.
A možná právě tehdy přestane být hněv něčím, čeho se potřebujeme zbavit, a stane se příležitostí lépe porozumět sami sobě.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, ... vstup do mého obchodu.