Při minulém setkání jsme dokázali mluvit o nepříjemném rozhovoru celkem klidně. O týden později přijde podobná poznámka a známé rozladění je zpátky. První závěr může být rychlý: nic se nezměnilo. Než mu uvěříme, stojí za to podívat se, co se tentokrát skutečně odehrálo.
Návrat pocitu může být zklamáním, zvlášť pokud jsme doufali, že už máme dané téma uzavřené. Toto zklamání nemusíme překrývat povinným optimismem. Zároveň můžeme oddělit bezprostřední dojem od hodnocení celé předchozí práce. Jedna další situace poskytuje novou informaci, nikoli sama o sobě úplné vysvětlení.
Podobný pocit nemusí znamenat totožný průběh
Představme si, že nás znovu zasáhla kritika kolegy. Dřív jsme po ní mlčeli celé odpoledne, tentokrát jsme se po chvíli zeptali na konkrétní připomínku. Nepříjemný pocit byl přítomný v obou případech. Jednání se ale lišilo. Kdybychom sledovali jen otázku, zda nás kritika zabolela, tento rozdíl bychom přehlédli.
Můžeme porovnat i okolnosti. Mluvili jsme s jiným člověkem? Šlo o jinou věc nebo o veřejnou poznámku místo soukromého rozhovoru? Takové rozdíly nejsou výmluva, proč výsledek nehodnotit. Pomáhají přesněji určit, co vlastně srovnáváme. Vzpomínka na situaci během sezení a samotná situace také nejsou stejný úkol.
Někdy podstatný rozdíl nenajdeme. I to smíme zaznamenat. Nemusíme objevit pokrok za každou cenu, aby naše zkušenost byla přijatelná. Pravdivé „tady se pro mě zatím nic nezměnilo“ může být lepším podkladem dalšího rozhodování než přesvědčování, že změna určitě proběhla skrytě.
Co potřebujeme vědět pro další krok
Při vlastní úvaze může stačit několik konkrétních otázek. Co reakci předcházelo? Co jsme si řekli? Co jsme udělali potom? Zajímá nás popis, který umožní něco upravit. Nemusíme se vracet ke všem událostem, které nám připomínají podobný pocit.
Pokud se vracíme k průvodci FasterEFT nebo jiné praxe, můžeme tuto zkušenost přinést otevřeně. Má smysl se zeptat, jak chápe předchozí cíl a co nyní navrhuje. Odpověď by měla být srozumitelná. Samotné tvrzení, že musíme více věřit nebo pokračovat bez otázek, nám neříká, co se má konkrétně změnit v dalším postupu.
Další setkání je jedna možnost, nikoli automatická povinnost. Můžeme také potřebovat vyjasnit praktickou situaci, získat jinou podporu nebo přehodnotit očekávání. Rozhodnutí má vycházet z našich potřeb a možností, ne jen z nepohodlí, že téma ještě není uzavřené.
Hodnocení může zůstat otevřené
Po nové zkušenosti můžeme uznat dvě věci současně: minule nám něco připadalo užitečné a dnes máme znovu potíž. Jedno sdělení nemusí rušit druhé. Ani z okamžité úlevy nemusíme dělat záruku budoucnosti, ani z návratu pocitu důkaz, že jsme si úlevu vymysleli.
Někdy bude další cíl menší a přesnější. Chceme například dokázat požádat kolegu o konkrétní příklad místo dlouhého domýšlení. To je něco, k čemu se můžeme později vrátit. Nemusíme si znovu ukládat úkol být navždy odolní vůči všem poznámkám.
Zkušenost lze posuzovat poctivě a bez trestání sebe. Můžeme pojmenovat přínos, hranici i nejistotu. Právě z takového popisu často vzniká lepší otázka pro další rozhovor než z rychlého rozhodnutí, že všechno funguje, nebo že nefunguje vůbec nic.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, vstup do mého obchodu.