Od jedné mé známé, která je chovatelkou psího plemene Cane Corso, jsem si vzala na starost něco přes rok starou fenku, kterou vyřadila ze svého chovu pro její problém přirozeně porodit štěňata. Věc se měla tak, že fenka nedokázala sama odrodit první vrh štěňat a i s pomocí veterináře nezachránili ani jedno.
Fenku jsem měla od počátku jen venku v kotci a na zahradě, samozřejmě s pravidelnými vycházkami po okolí. Byla tak zvyklá od mala, nikdy nezažila "bydlení" v domě, nebo bytě. Poprvé jsem si jejího strachu z vnitřních prostor všimla, když jsem byla přizvaná při naší vycházce do naší obecní klubovny, kde se zrovna něco oslavovalo. Chtěla jsem jí ještě odvést domů, ale přátelé naléhali, jeden tam měl také své dva psy, které znala, tak jsem se k nim přidala i s ní. Když jsme vešly do klubovny, strachy se skoro plazila po břiše a ani po nějakém čase se neuklidnila a ani si nesedla, jen stála a trochu se chvěla. Protože vím, že většina zvířat nemá rádo, když je z lidí cítit alkohol, myslela jsem, že je to tím a raději jsem ji odvedla domů.
Po nějakém čase se mi ale stalo, že jsem se zapovídala, opět na vycházce, s jedním sousedem, a venku byla celkem zima, tak mě pozval, že to dopovídáme u něj v dílně, kde si k práci přitápěl. Fenka se chovala naprosto stejně, jako tenkrát v té klubovně, a tady už o alkoholu nemohla být řeč. Výrazně bázlivého chování si všiml i soused a tak mě to přimělo o tom přemýšlet a vyzkoušet FEFT na její strach. Doma jsem zkusmo vzala fenku do svého domu a reakce byla stejná. Aby FEFT fungovalo jsou základní dvě podmínky-aby byly aktivované emoce a ťukání. Protože se psím kamarádem není možné procházet vzpomínkami, musela jsem ji k jejímu stresu přivést situací, která ho u ní spouštěla, což byl vstup do uzavřené místnosti. Takže jsem fenku opakovaně vodila do domu, tam jsem oťukala základní kolečko, a na část, kdy se u člověka mačká zápěstí se slovy "mír" nebo "klid" jsem ji vyvedla ven, kde se cítila dobře, zmáčkla jsem její packu nad karpem a místo slova "klid" jsem jí podrbala za ušima :)
Proces jsem opakovala asi deset minut do úplného vymizení jejího strachu. Přišlo mi to nějak příliš úžasně rychlé a tak jsem se rozhodla pro test v jiném prostředí. Nechala jsem to asi tři dny úplně být, a pak jsem zašla za sousedem s dílnou a vysvětlila mu, co jsem zkusila a požádala ho, aby mě s ní pustil do stejné dílny, kde se předtím strach extrémně projevoval. Souhlasil. Tak jsme otevřeli dveře, já jsem položila na zem její vodítko a vešla jsem bez ní a pozvala jsem jí, aby mě následovala (před tím jsem jí na tom vodítku dovnitř musela táhnout). Fenka naprosto bez váhání vešla a jako každý jiný pes zkoumala místnost. Pak jsme jí ještě vzali do sousedova domu, kde se chovala taky naprosto přirozeně. Musím připsat, že i soused žasl :)
Později jsem se nad tím zamýšlela a uvědomila jsem si, že fenka, která rodila svá první štěňata, měla pravděpodobně velmi silný emocionální zážitek z veterynární ordinace, kde se při už tak velkém stresu nedařícího se porodu, kdy by fenka byla asi raději sama a v místě, kde se cítí v bezpečí, tedy ve svém kotci, ocitla v malé ordinaci a snažil se jí pomoct cizí člověk. Nevím jistě, jestli si byla schopna spojit událost i s tím, že o všechna štěňata přišla, i to je možné.
Děti jsou pro mě dar a také určitě i pro Vás. Jedna z nejkrásnějších věcí, při které se mi chce hned smát, je slyšet dětský smích. A nemusí to být jen smích dětský. Smích je krásně nakažlivý. Možná jste viděli před časem video, které jsem sdílela na Facebooku. Jeden člověk se smál a nakazil svým smíchem celé metro. Sami víte, jaké to je příjemné, když se smějete. Proto o něm píšu podrobněji také v e-booku Limity jsou jen v naší hlavě aneb jak mít život ve svých rukách.
Naše tělo je jako počítač, ve kterém máme uložené všechny naše zážitky. Pokud jsou s nimi spjaté pozitivní nebo negativní emoce, tím silněji jsou v nás zapsány. Všichni jsme stejní, narodili jsme se čistí, krásní, dokonalí a takoví jsme i právě teď.
