Klientce se nedaří otěhotnět a to i přes to, že se svým manželem už děti mají přirozenou cestou a naprosto bez problémů. Po nějaké době snažení navštívila lékaře a hledala řešení. Bylo jí sděleno, že má pravděpodobně alergii na sperma svého manžela (to prý může vzniknout i v průběhu života), že tělo se mu brání a tím znemožní otěhotnění. Doporučil omezení nechráněného sexu pouze na plodné dny, jinak se měla vyvarovat příjmu spermatu, aby se tělo stále nebránilo.
Klientka byla jednak už ve stavu, kdy měla obavy, že se jí to už nepodaří. Omezení od lékaře v ní vytvořilo blok k milování jako takovému, už se byla schopná jen v mysli zaměřovat na to, zda má, nebo nemá plodné dny...zda smí, nebo nesmí manžela plně přijmout. Takže jsme se prvně zaměřily na tu "alergii" a ťukaly všechny pocity, které k ní měla a všechna omezení, která z ní plynula. Doporučila jsem klientce, aby se na to přestala zaměřovat a začala si naopak milování dopřávat a užívat. Podle mého názoru a zkušenosti alergie většinou nemizí vyhýbáním se alergenu, naopak, u mnoha alergií funguje, že opatrným dávkováním alergenu se "obrousí hrany" a tělo si na něj zvykne a přestane přehnaně reagovat. Nepíši to ale jako návod, ani jako doporučení pro čtenáře! V tomto případě styk s alergenem nehrozil žádným jiným následkem na zdraví, než případným neotěhotněním, tedy neuposlechnutí lékaře nemělo žádná rizika na zdraví klientky!
Dalším problémem bylo, že klientka toužila po holčičce. Doma má už několik kluků a v sobě už i nějaké to zklamání, když to "zase není holčička". Nalezly jsme i ve vzpomínce prohlášení její ženské lékařky, že "ona bude mít vždycky jen kluky". Ťukaly jsme ta zklamání, všechny pocity z té vzpomínky na prohlášení zmíněné lékařky a další útržky vzpomínek, kdy se setkávala s blízkými lidmi, kteří nějakým způsobem také komentovali její "neúspěch" mít holčičku. Prošly jsme všechny emoce, které měla k touze po holčičce až do fáze, že byla smířená s tím, že holčičku nemá a dovedla si představit, že když se jí podaří otěhotnět a bude to zase chlapeček, že to pro ní bude v pořádku.
Za tři dni po této terapii nastala příležitost, v té chvíli pro klientku spíše "boje" s alergií, protože si myslela, že už má těsně po plodných dnech a tak si to bez dalších očekávání s manželem jen uvolněně a bez myšlenkových omezení užívala. Následné překvapení bylo, že to vlastně ještě stihli a klientka už je budoucí maminkou :)
Před pár dny jsem dostala milý e-mail s oznámením o narození Jáchymka a s odkazem na jeho fotoalbum :) Moc mě to potěšilo, mám moc ráda tyto okamžiky, kdy se dozvídám o krásných změnách v životech druhých. Poslala jsem přáníčko a napadlo mě se zeptat, zda bych mohla jednu z fotek dát pod tento článek na webu.
Jako odpověď mi přišlo ještě několik krásných řádků. Chvíli jsem přemýšlela jak tento článek doplním, ale nakonec jsem neodolala té energii v nich a zeptala se, zda je mohu přímo citovat.
"Dobrý den paní Romano,
moc díky za přáníčko.
Tak jsem si našla na Vašich stránkách můj příběh :-) ... fotečku můžete přidat(třeba se mi líbí z 2.3.jak se tak pěkně tváří :-) ) a budu ráda, když tam ještě dopíšete, že nejen že se podařilo otěhotnět, ale vyťukala se i má až "chorobná touha" po holčičce.
Už když mi řekli pohlaví na UZ, tak mi to nebylo líto a vlastně jsem Jášovi vděčná, že přišel na svět on a ne holčička, že mám důkaz, že jsem se z bludného "kruhu touhy" dostala.Cítím se zas svobodně, jako když jsem porodila svého prvního syna a vůbec nehodnotila pohlaví ... a vnímala ho takového jaký je bez toho, že by něco pro mě nesplňoval.Je mi spíš líto, že jsem si to nezpracovala dřív - už po druhém dítěti, ale zase na sebe pyšná, že jsem to dokázala alespoň teď :-).Jsem teď opravdu šťastná a spokojená i s šestým chlapečkem :-).
Jinak tu alergii na spermie jsem měla potvrzenou v krvi(hodnota by fyziologicky neměla být žádná, ale toleruje se max.do 70 a já měla opravdu vysokou hodnotu 190! - doktor navrhoval buď ten styk v plod.dnech nebo spíš podstoupit IUI(inseminaci- aby se obešel čípek děložní), ale to jsme odmítli..., třeba by i toto někoho zajímalo, že ťukáním se vylepší i tento problém :-) ).
Mějte se krásně, pa pa Ditka P."
Děti jsou pro mě dar a také určitě i pro Vás. Jedna z nejkrásnějších věcí, při které se mi chce hned smát, je slyšet dětský smích. A nemusí to být jen smích dětský. Smích je krásně nakažlivý. Možná jste viděli před časem video, které jsem sdílela na Facebooku. Jeden člověk se smál a nakazil svým smíchem celé metro. Sami víte, jaké to je příjemné, když se smějete. Proto o něm píšu podrobněji také v e-booku Limity jsou jen v naší hlavě aneb jak mít život ve svých rukách.
Naše tělo je jako počítač, ve kterém máme uložené všechny naše zážitky. Pokud jsou s nimi spjaté pozitivní nebo negativní emoce, tím silněji jsou v nás zapsány. Všichni jsme stejní, narodili jsme se čistí, krásní, dokonalí a takoví jsme i právě teď.
