Jeden Pavoučí

22.06.2011 | Romana Kvapilová

Klientka a součastně už i dobrá známá a klasický strach z pavouků. I malý pavouk na dva metry vyvolával odpor. Začaly jsme představou malého pavoučka před sebou na stole. Když to přestal být problém, nechaly jsme pavoučka pohybovat směrem ke kamarádce a postupně ho udělaly většího. Pak už nebyl problém v představě dát pavouka do dlaně, dokud se nehýbal – odpor, že by se procházel dál po těle. A vzít si ho sama ze stolu bylo také ještě nemožné. Postupně i to se odťukalo a zůstal nám jediný problém a to pavouk na zdi a vzít ho do ruky z té zdi (ze stolu už to nebyl problém). Tedy pravděpodobně první nepříjemný zážitek se týkal pavouka na zdi. Čas nám utíkal a kamarádka musela už odjet, tak si odnesla sebou pokyny, jak si na tom pracovat dál sama. Za několik dní mi přišla SMS „Ahojky, asi k tobě přijedeme s mamkou na odblokování. Měla jsem úspěšný kontakt s pavoukem :o) „.

Tento obsah pro Vás připravil(a): Romana Kvapilová

Romana Kvapilová

Informace o autorovi

Romana Kvapilová

Poslední články

Naše děti jako cesta k sobě

Naše děti jako cesta k sobě

Děti jsou pro mě dar a také určitě i pro Vás. Jedna z nejkrásnějších věcí, při které se mi chce hned smát, je slyšet dětský smích. A nemusí to být jen smích dětský. Smích je krásně nakažlivý. Možná jste viděli před časem video, které jsem sdílela na Facebooku. Jeden člověk se smál a nakazil svým smíchem celé metro. Sami víte, jaké to je příjemné, když se smějete. Proto o něm píšu podrobněji také v e-booku Limity jsou jen v naší hlavě aneb jak mít život ve svých rukách.

Smysl života

Smysl života

Naše tělo je jako počítač, ve kterém máme uložené všechny naše zážitky. Pokud jsou s nimi spjaté pozitivní nebo negativní emoce, tím silněji jsou v nás zapsány. Všichni jsme stejní, narodili jsme se čistí, krásní, dokonalí a takoví jsme i právě teď.

Proč se necítíme být šťastní?