Ve třídě nejstarších dětí se rozvíjely první lásky a taky se stalo, že o jednu holčičku měli zájem dva chlapci. Holčička byla suverénní,vtipná,přátelská ale taky trochu víc sebevědomá, kluky řídila jak auta. Dost často byli vidět Honzíka i Lukina , jak sedí každý po jedné straně a Máju měli mezi sebou a každý se předháněl, aby splnil líp jak konkurent různá přání malé slečny.
Lukáš byl vtipný , takový malý mužský, Honzík byl spíš citlivý a jemný. Jednoho dne jsem si všimla, že Honzík začal v jejich skupince kňourat a přehrávat uraženecké divadlo. A vydírat - Když si se mnou nebudete hrát, tak.....Zeptala jsem se ho stranou obou dětí co se děje. Nafouklá pusa a mlčení. " ty sis chtěl hrát společně a oni nechtějí, viď?" "Jo." "A tebe to pěkně štve a je ti to líto, že?" " Jo, bolí to." A kde tě to bolí" Honzík ukázal na oblast hrudníku. "No a jaký to je? Má to nějakou barvu?" "Je to černý a těžký." " A potřebuješ to tam mít?" " No nepotřebuju." "Tak to zkusíme vyťuknout pryč?" "No jasně!"
Honzík si vyťukal sám se slovy pouštím to pryč 2 kolečka, jen jsem mu pomohla se zápěstím a říkala Klid. Za chvilku mí řekl s úsměvem "No a je to pryč! " "A co by se ti tam místo toho líbilo za barvu?" "Růžová", odpověděl Honzík.." Tak si ji tam hezky naťukej , aby tam za s nevlezla nějaká jiná bolest." Stačila 2 kolečka a pak Honza s klidem a úsměvem mávl rukou a řekl: " No, on Lukáš říkal, že Mája je náladová, já si půjdu raděj hrát sám, půjdu si kreslit."
Mája s Lukášem za malou chvilku přišli k Honzovi a kreslili si a povídali si společně. A Honza byl spokojený jak to všechno fajn dopadlo.
Jeden krátký ťukec a i malý kluk si přišel k vlastnímu uvědomění a rozhodnutí bez scén a dopadlo to ku spokojenosti všech.