Děti a nemoci - děti jsou naše zrcadla

15.11.2015 | Jana Svobodová

Děti a nemoci - děti jsou naše zrcadla
 
 Pokud je dítě nemocné, je to zase jen náš odraz - maminky, a tak ho zpracovávám s ní. Uvedu příklad z praxe, kdy maminka byla nešťastná, že její tříletý syn má už několikátý den opar, který se nehojí. Opar znamená pocit viny a ten se týká maminky. A tak jsme začali rozplétat souvislosti. Stalo se, že maminka syna plácla přes ruku a ten se rozbrečel. Nebylo by to zase takové drama, kdyby si maminka potom nepřečetla článek o tom, jak si pan pamatuje, jak ho máma bouchla a měl z toho takové trauma, že se z toho počůral a pamatuje si to doteď. Chudák maminka si po přečtení tohoto článku připadá jak nejhorší máma na světě a má strach, že synovi způsobila stejné trauma.Odstranili jsme její pocity viny, uvědomila si, že to nebyla zase taková rána, a hned  druhý den se opar najednou začal rychle hojit.
Další příklad z praxe: Maminka řešila synovy úrazy, u kterých byla vždy přítomná. Nikdy se nestaly, když hlídal někdo jiný. Tyto úrazy měly maminku upozornit na to, co řeší ve svém životě - pocit, že na sebe nemá čas. Po terapii už žádné úrazy nenastaly. 
Další příklad: Syn se začal chovat agresivně, dělal to vždy, když neměl pozornost mámy. Maminka má pocit, že mu musí věnovat 100% pozornost, jinak se něco stane nebo si ji vynutí tímto způsobem. Zjistili jsme, že dává mamince najevo to, že ji to s ním nebaví, že si to neužívá, že se přemáhá. Nepotřebuje 100% pozornost, ale chce, aby čas, který mu věnuje, nebyl pro ni ztrátou času. Maminka říká, že když už konečně vymyslí program, jak půjdou ven na klouzačku, nechce se mu a musí ho tam dostat lstí. Proč to tak je? Protože ve skutečnosti maminka chce zůstat doma a nechce se jí, ale přece jen by měla, aby byl syn na vzduchu. On cítí její rozpolcenost a nerozhodnost a nechce se mu. Nechápe, proč by měl jít ven, když přece maminka sama nechce. Říká ano a myslí ne. Děti jsou opravdoví, dělají to, co chtějí a co si myslí. Ne co si myslí, že si někdo myslí. Když změníte svůj postoj a uvědomíte si, že si to spolu můžete užít i doma, tak se Vám uleví. A až budete chtít jít ven, tak to myslete opravdově. Po terapii maminka ví, že si to může se synem užít a už ji nevadí, že se mu má věnovat. Rozhoduje se dělat věci podle toho, jak to bude v daném okamžiku cítit.  
A ještě jeden příklad: Chlapeček měl pořád rýmu a maminka chtěla vědět, co to znamená. Jak už jsem psala v článku Co znamená nemoc - co nám lékař neřekne, rýma znamená zmatek v hlavě. Tento zmatek maminky se týkal toho, jestli mít druhé dítě nebo ne. Pracovali jsme s oběma možnostmi. Odstranili jsme pocit, že se teď musím rozhodnout, vinu, že nebude mít sourozence. U druhé varianty pocit, že přijde o své pohodlí, o to, co si znovu vybudovala, strach, že bude podrážděná a odnese to starší syn. Strach, že to nebude zvládat. Maminka na konci terapie cítí, že rozhodnutí je jen na ní. Zatím se rozhoduje další dítě nemít bez jakýchkoliv špatných pocitů. Ví, že své rozhodnutí může kdykoliv změnit. Pokud bude mít druhé dítě, ví, že vše zvládne a necítí žádné obavy.

Další příklady najdete na mých stránkách www.svobodamysli.cz (www.eft-reiki.cz původní stránky).
 

Tento obsah pro Vás připravil(a): Jana Svobodová

Jana Svobodová

Informace o autorovi

Jana Svobodová

Poslední články

Dodatek - Naše kila navíc aneb i hubnutí začíná v naší mysli

Dodatek - Naše kila navíc aneb i hubnutí začíná v naší mysli

Toto je můj třetí článek o hubnutí. Doporučuji přečíst předchozí dva Naše kila navíc aneb i hubnutí začíná v naší mysli a Pokračování.

Také by to chtělo vypořádat se se situacemi, kdy se Vám zhubnout nedařilo, jaké to pro Vás bylo. Najít období, kdy jste nejvíce přibrali a co se v té době u Vás dělo.

Zkuste si také odpovědět na následující otázky a Vaše odpovědi si napište na papír. Doporučuji zpracovat tato přesvědčení metodou Faster EFT, tedy ťukáním. Návod kde a jak ťukat, najdete v úvodu na mých stránkách www.svobodamysli.cz ke stažení zdarma.

Naše touha po pozornosti

Naše touha po pozornosti

Co znamená, když chceme, aby nám druzí dávali pozornost? Nemusíme mít problémy, abychom získali pozornost. Většinou ji nejvíce požadujeme od našeho partnera. Ten někdy neví, co už dalšího má udělat. Přijde unavený z práce a pomáhá nám doma s dětmi - hraním, koupáním a uspáváním, i když by si nejraději sedl k televizi a měl po dlouhém dni chvíli klidu.
 
Důležité je si uvědomit, co si představujeme pod slovem pozornost? Co od partnera opravdu chceme? Aby si s námi povídal, obejmul, řekl, že nás miluje, že jsme skvělé, ocenil, co jsme za den všechno zvládli? Vymyslet společné aktivity, kde bychom měli čas zase aspoň na chvilku sami na sebe? Udělat si hezký romantický večer?