Zármutek a ztráta

Jakým způsobem se vyrovnat se ztrátou blízké osoby? Jakým jiným než trápením se nad jeho ztrátou. Depresemi, úzkostí, strachem, možná i pocity viny. Co kdybych něco udělal jinak? Co kdybych s ní(m) byl víc? Co kdybych se s ní(m) usmířil včas? Zhola nemožné? Ano, pokud nevíme jak a pokud nepochopíme, že smrt či ztráta je naprosto běžnou a ve skutečnosti jedinou jistotou, kterou v životě máme. Smrt si přijde pro každého z nás. Nikdo neví, kdy přesně. Někdo se dokonce rozhodne, potkat ji v půli své životní pouti. Protože se mu to jeví jako nejlepší způsob vypořádání se se životem. Třeba to tam bude lepší, kdo vi...? Nikdo, ve skutečnosti nikdo nemůže potvrdit, co je na druhém břehu řeky. Dokud tam není a nevrátil se. Jenže tak to nefunguje. Ten, kdo skutečně dojde až na druhý břeh, se nikdy nevrátí. Pokud pouze nahlédneme přes mlžný opar, který se nad řekou nese, možná si z této zkušenosti něco přineseme. V lidech se probouzejí schopnosti, které předtím neměli apod. Nicméně, ve skutečnosti. Kdo potvrdí, že se nejedná pouze o hříčku naši mysli? Život nám byl dán, tak abychom ho žili nejlépe, jak můžeme. Proč si dělat peklo ze života na zemi, proto že se bojíme toho jediného jistého, co v životě máme. Či lpíme na ztrátě někoho blízkého. My sami si prožíváme vlastní peklo tady na zemi. Proč? Proč nám již naši rodičové neříkali. Když někdo zemře. Má se dobře. Už mu nic nechybí a to nejlepší, co můžeš udělat je na něj vzpomínat a cítit se dobře. Protože ten člověk s Tebou je stále ve Tvém srdci. Už ho nic nikdy odtud nevymaže. Vždy bude s Tebou. Teď chci, abys si na něj vzpomněl a cítil se dobře... Tohle nám nikdy nikdo neřekl. Kdyby i naši rodičové byli vychováváni v této víře, učili by nás to i od samého dětství. Tím, že nad někým truchlíme je my sami uvádíme v peklo. Ničíme si krásné vzpomínky na ty osoby v našem životě, které pro nás celý život činili jen dobře. Mnohdy na úkor sebe samých. Naučíme Vás, jak si vzpomenout na milovanou osobu a cítit se skvěle. Být štastni za dary, které nám v životě zanechali a za jejich přítomnost v našich srdcích, která je věčná.

V případě rozbitých vztahů to funguje stejně. Lidé do našich životů přicházejí, aby jsme s nimi mohli strávit náš čas. Nikdo nikdy neřekne, že tu s námi budou věčně. Že budou celý život cítit potřebu, být vedle nás. V okamžiku, kdy už jim nemáme, co dát. Odejdou. Mnohdy odejdou z nesprávných důvodů. Z prostého nepochopení může vzniknout obrovský důvod k rozepři a následuje zlom vztahu dvou lidí. Navíc se jednotlivé zkušenosti a špatné vzpomínky kumulují a dávají nám i těm druhým víc důvodů, proč nebýt spolu. Možná se také v životě najde někdo nový a možná lepší. Kdo ví. Tak to prostě v životě chodí. Důležité je, pokud je ještě čas s tím něco udělat. Zachránit vztah. Pokud již čas není a na záchranu je pozdě, je třeba ulehčit si od trápení. Popřát našim bývalým druhům a družkám štěstí a plnohodnotný život a jít dál. Protože FasterEFT pracuje s energiemi v našem energetickém systému a zároveň mezi každými dvěma bytostmi se nalézá energetické pole. Změna na jedné straně způsobí změnu i na straně druhé. Tzn. pokud své problémy zpracuje jeden ze dvojice, změna se projeví i na tom druhém. Proto někdy po uvolnění bolesti ze ztráty, dochází k obnovení a k prohloupení již zdánlivě skončeného vztahu.

Pokud je ještě vůle. Tzn. oba dva z páru touží po udržení vztahu, doporučuji aby se u terapeuta vystřídali oba. Pomůže to k rychlé úlevě na obou stranách a v takovém případě je velice pravděpodobné, že vztah zůstane zachován.